Pomoc postiženému člověku

V prosinci sedmé a osmé třídy svojí návštěvou potěšili Michael Svoboda a Simona Kazdová z brněnské Kociánky. Někteří z nás jsme hosty již znali, neboť jsme měli možnost se s nimi setkat v létě přímo v ústavu Kociánka. A tak jsme se na toto shledání již předem velmi těšili, protože se dalo tušit, že se zase něco nového dozvíme i naučíme a celé setkání bude skvělé. 

Pan Svoboda nám povyprávěl nám o své „práci“, která spočívá v pomoci druhým. Nabízí šanci dětem, které se ocitly v různě těžkých situacích. Jedná se třeba o mladé lidi, kteří páchají vážnou trestnou činnost, jsou závislí na drogách, vyvolávají násilí. Dále se snaží postarat o děti, které jsou týrané a zneužívané. A jak sám říká, takových dětí je bohužel hodně. Podporuje je při startu do nového života, při hledání nové rodiny. Do další skupiny, o kterou pan Svoboda pečuje, patří děti a dospělí s různým postižením. Také pomáhá dětem z diagnostických ústavů, dětských domovů, apod. Všem se snaží pomoci se zařazením do společnosti. A k této jeho práci ještě patří besedy, kterých během roku na školách absolvuje kolem tří set čtyřiceti.  

Jeden z příběhů, které nám pan Svoboda vyprávěl, byl o chlapci Křenovi, který je postižený a může hýbat pouze hlavou a jednou rukou. Jednoho dne spolu byli na hokejovém zápase Komety Brno, se kterou pan Svoboda spolupracuje. Byli zde tři kluci, kteří se Křenovi začali posmívat a nadávat mu. Pan Svoboda se ho samozřejmě zastal. Byl to pro nás dojemný příběh a pan Svoboda nám dal možnost nejen si uvědomit situaci, kdy jsme se třeba i my někdy někomu posmívali nebo naopak někdo nám, ale také tento zážitek před všemi zúčastněnými sdělit.

Po vyprávění ještě několika dalších příběhů nám pan Svoboda na řadě praktických příkladů vysvětloval, jak se cítí postižený člověk, jak vnímá své okolí a jak mu můžeme pomoci. Dozvěděli jsme se také více podrobností o postižení paní Simony, která je od malička na invalidním vozíku. Narodila se jako jedno z dvojčat a prodělala dětskou mozkovou obrnu, která ji znemožnila chůzi. Dříve než nám začala vyprávět o svém postižení a životě, museli jsme uhodnout její zaměstnání. Nakonec se to jedné naší žákyni podařilo. Zaměstnání, které paní Simona vykonává, většinu z  nás překvapilo. Dělá totiž trenérku v ústavu Kociánka a sama je velmi úspěšnou atletkou. Dvakrát byla mistryní České republiky ve vrhu koulí a v hodu oštěpem.

Během besedy jsme se také naučili rozložit, složit vozík a vézt postiženého na vozíku do schodů a ze schodů. Bylo to fyzicky namáhavé, ale zvládli jsme to! Poté jsme si ještě s radostí i napětím zasoutěžili v boccie. Za odměnu každý dostal zlatou medaili a čokoládu.

Vzájemným stisknutím ruky jsme se sice rozloučili, ale už nyní se těšíme na setkání v Brně, kam nás pan Svoboda pozval.

Paní Kazdové a panu Svobodovi děkujeme, že jsme se díky nim zase něco více dozvěděli o postiženích, které mohou lidé mít a také se mnoho nového naučili! 

žáci 8. A

Tato fotogalerie je prázdná.

Další fotografie ze setkání se Simčou a Michaelem si můžete prohlédnout na:

vutvbrne-festival.rajce.idnes.cz/2013-12-02_Vanocni_mesic_jsme_zacali_na_ZS_v_Olesnici/